CZ EN DE PL FR

Jak vypadá Hůrka dnes

Stav objektu je poznamenán dlouholetým využíváním ke skladovacím účelům jen částečně. Práce zde provedené armádou byly ve srovnání s jinými objekty šetrné. Moderní technologie se nacházejí zejména ve vchodovém srubu, podzemní prostory nejsou poznamenány přestavbou. Unikátem jsou například původní posuvná pancéřová vrata uzavírající překladiště materiálu ve vchodovém srubu, funkční šikmý výtah (svážnice) vyrobený s využitím původní dokumentace po válce, akumulátorová lokomotiva a vagóny podzemní úzkorozchodné železnice.

Nejblíže městu se nachází vchodový srub K – S 12a, který leží přímo u silnice z Králík na Červený Potok (Hanušovice). Jeho poloha je pro návštěvníky velmi výhodná, tím spíše, že je před ním prostranství, kde může zaparkovat až pět desítek osobních aut.

Na jihovýchodním svahu kóty Výšina je umístěn obrovitý dělostřelecký srub K – S 11, nenápadný a v terénu zapuštěný objekt pro otočnou výsuvnou dělovou věž K – S 12 leží netradičně přímo na kótě Výšina, dva pěchotní sruby K – S 10 a K – S 13 jsou situovány na severním svahu této kóty. Přes hřbet Výšiny prochází veřejná cesta spojující silnici Králíky – Červený Potok se silnicí Králíky – Prostřední Lipka. Napojuje se na ni poblíž Vojenského muzea Králíky, odkud je tedy výborně dostupná.

Současný stav jednotlivých částí tvrze

Podoba vchodového srubu (K – S 12a „U rybníčku“) doznala značných změn v souvislosti s úpravou tvrze na sklad materiálu pro armádu. Objekt má přistavěnu velkou překládací halu s vykládací rampou a v jeho bezprostřední blízkosti jsou postaveny provozní budovy. Srub přišel o oba pancéřové zvony během okupace (likvidoval až Kovošrot), jeho vnitřek armáda rovněž přizpůsobila z velké části instalaci moderního zařízení nezbytného pro chod skladu. Přesto jsou zde – ve vjezdu – dochována unikátní původní posuvná pancéřová vrata a funkční svážnicový výtah poválečné výroby. Krom jiného se zde nachází dobře dochované všechny střílny zbraní pod betonem a několikery původní vnitřní dveře. Tolik jich není na žádném jiném objektu čs. opevnění.

Dělostřelecký srub (K – S 11 „Na svahu") je zbaven kamenné rovnaniny, což umožňuje zhlédnout jeho značné poškození způsobené postřelovacími zkouškami z doby okupace (především jeho stěny se staly cílem tajné zbraně III. říše – vyvíjených protibetonových podkaliberních střel Röchling). Tyto rozsáhlé stopy postřelování jsou historicky velmi cenné a je žádoucí, aby v budoucnu nedošlo k jejich znehodnocení. Podstatně větší poškození vykazuje vnitřek objektu, kde kromě účinků dělostřelby nechaly rozsáhlé stopy také demolice trhavinami. Pro běžného návštěvníka je dolní patro nepřístupné a v horním je prozatím jakýkoliv pohyb nebezpečný. S vhodnými úpravami je prohlídka interiéru v budoucnosti samozřejmě možná. Chybí oba pancéřové zvony (Kovošrot), ochranný příkop je prakticky celý zasypán.

Objekt pro dělovou otočnou a výsuvnou věž (K – S 12 „Na kótě") představuje jediný nepoškozený srub tvrze. Šachta pro vlastní dělovou věž je však na rozdíl od té na tvrzi Bouda zabetonována, jinak celá stavba zůstala ve stavu z roku 1938 včetně obou pancéřových ventilačních zvonů.

Pěchotní srub K – S 10 „U boží muky" je oboustranný objekt s šachtou pro otočnou kulometnou věž, která je dnes rovněž uzavřena vrstvou železobetonu. Povrch objektu je značně poškozen postřelováním, zkouškami ženijních náloží a vytržením obou pancéřových zvonů (Kovošrot), vnitřek je celkem dobře zachován.

Pěchotní srub K – S 13 „U lomu" je oboustranný objekt původně čtyřzvonový, dnes bez zvonů i střílen hlavních zbraní (vytrženo za okupace), částečně zavezený odpady a staveništním rumem. Na stěnách objektu nechybí stopy postřelování (včetně střel Röchling v pravém krakorci) a zkoušek ženijních náloží.

Podzemní spojovací chodby i sály skladů a kasáren jsou čisté, větrané, bez větších stavebních úprav (mimo vybourání všech cihlových příček), s novými rozvody a instalacemi sítí. Výhodou je, že způsob provedení novodobých instalací není až tak odlišný od jejich původní plánované podoby. Jako zajímavost je možno uvést, že k dopravě materiálu se ve skladu, až do konce jeho využití AČR, používalo akumulátorové lokomotivy vyrobené v 50. letech minulého století a vagónků úzkorozchodné železnice. Lokomotiva i 19 vagónků (z původních tří desítek) se na žádost města do tvrze opět vrátily.

 

ZPĚT
Optimalizováno pro: 800x600 | IE, Mozilla FireFox| XHTML 1.0 Transitional | CSS | Designed by: HADAPrint; PHP by tam!ko