Tvrz Bouda se dočkala!

Další část její revitalizace je hotova. Bouda měla ve srovnání s jinými objekty tohoto typu, zpřístupněnými veřejnosti, nejhorší startovní pozici. Elektrická energie se leta vyráběla v „elektrárnách“ které jsme v podzemním patru vchodového srubu postupně zřídili, zázemím pro nás, jako provozovatele, byly další vnitřní prostory tohoto objektu, pokladna a prodejna upomínkových a sběratelských předmětů se nacházela ve vestavbě na konci překladiště materiálu, záchody pro návštěvníky byly venkovní mobilní chemické toalety…
Po první etapě řešící elektrifikace tvrze (náklad cca 12 mil. Kč) a druhé etapě, při které se stavěla provozní budova muzea tvrze Bouda (náklad cca 26 mil. Kč), se podařilo dokončit i první část etapy třetí! Po uvolnění celého interiéru vchodového srubu se na podzim r. 2020 rozeběhly práce na rekonstrukci zevnějšku a některých vnitřních částí vchodového srubu. Práce na srubu K – S 22a realizovala firma Navláčil ze Zlína. Za „Nezbytné stavební úpravy…“ vchodového srubu, jak se projekt nazýval, zaplatil Pardubický kraj cca 10 mil. Kč. Při pohledu na výsledek je zřejmé, že se na Boudě za relativně málo peněz podařilo realizovat dílo značné hodnoty. A to nejen po stránce estetické…
V průběhu prací postupně těžká technika odkrývala a odstraňovala nepůvodní terénní úpravy, došlo k obnažení vchodového srubu až na pracovní spáru (tj. k místu napojení původního vchodového srubu z roku 1937 a jeho poválečné opravy z roku 1949) a odkrytí dochované původní kamenné rovnaniny. To bylo nezbytné k tomu, aby se poškozená a hlavně nedokončená stavební konstrukce srubu mohla důkladně očistit a precizně zaizolovat (zcela chybělo), opatřit omítkami (na opravě z r. 1949 nebyly provedeny) a kamenná rovnanina mající také funkci drenážní napojit na nová hydroizolační opatření. V případě izolací a omítek se jednalo o stovky metrů čtverečních plochy. Následovalo obnovení terénu tak, jak byl dokončen v září 1938... Při tom se přemístilo a nově zpracovalo přes 2.000 tun materiálu! Pamatovalo se také na letité „neuralgické místo“ ve tvrzi – napojení vchodového srubu na podzemní galerii. Zde se řešilo chybějící ostění a navazující klenební pas. To byly práce stavební.
V souběhu s nimi běžela v dílnách specializovaných firem výroba precizních a velmi masivních replik chybějících ocelových součástí srubu. Zde byly zakázka rozdělena mezi dva subdodavatele: firmu UNIPREX Trade s. r. o. z Ostravy a Gamatec z Červeného Kostelce. Nejmohutnější kusy představovaly dva pancéřové zvony (původní pancéřová bojová stanoviště byla vytržena za okupace), následované
replikou posuvných vrat vjezdu (v roce 1938 zůstala u výrobce v továrně). Zakázku doplňovaly dvoje dveře do vstupu pro pěší, odlévala se i střílna zbraně D (kulomet vzor 37) do pravé střelecké místnosti (vytržena za okupace). Střílna, dveře, vrata se vyrobila „plnotučně“, tedy nejen věrně co se tvaru týče, ale také v odpovídajícím materiálu a tloušťkách. To platí i o drobnostech, jakou jsou např. dodané uzávěry granátových skluzů. U replik pancéřových zvonů se zvolila technologie, která zajistila naprostou věrnost tvaru vnějšího i vnitřního pláště zvonu, střílny jsou rovněž „plnotučné“, masu ocelolitiny ale nahradil beton. Jde tedy o sendvič: ocel-beton-ocel. Originály měly hmotnost přes 52 tun. Repliky jsou lehčí, přesto jde o repliky zvonů s dosud největší hmotností u nás.
Rekonstrukce vchodového srubu se oproti plánované časové lhůtě protáhla o 4 měsíce. To byl dopad dramatické změny situace na trzích s materiálem, zhroucení odběratelsko-dodavatelských vztahů, situace ovlivněné „fenoménem Covid-19“. Přes všechnu nepřízeň se vše nakonec podařilo. Ikonický vchodový srub K – S 22a tvrze Bouda dostal svoji původní podobu, zmizely všechny vnější šrámy způsobené zkouškami za okupace (test kumulativní nálože velké mohutnosti), vytržením pancéřových prvků a nedokončením stavebních oprav v poválečném období…
Vchodových srubů tvrzí se podařilo do přerušení opevňovacích prací v září 1938 postavit pouze pět. Jen ten na Boudě má dnes podobu odpovídající dnům, kdy osádky opevnění na rozkaz prezidenta republiky proti své vůli a přesvědčení opouštěly své pevnosti…
Dokončená 1. část třetí etapy rekonstrukce tvrze otevřela prostor plánovanému pokračování revitalizace tvrze Bouda. Zdá se již nyní, že interiér srubu výrazně vysychá a to i místa, kde po desetiletí nepřetržitě kapalo ze stropů a stěn, vyjma mrazivých měsíců…

V plánu je nyní postupná rekonstrukce interiéru srubu do stavu v roce 1938 – inženýrské sítě (el. rozvody, voda, vzduchotechnika), vnitřní
výbava pancéřových zvonů, lafetace, nábytek, výzbroj, signalizace…

Ve hře je i výroba „plnotučné“ repliky pancéřových padacích vrat. Bude to podobně nesnadný projekt, jako ty předešlé, které Pardubický kraj, vlastník památky, financoval ze svého rozpočtu. Nyní se uvažuje i o dalších zdrojích…
Práce a budoucí investice by se však neměly zaměřit jen na vchodový srub. Pozornost se z části přesune i na další unikátní část tvrze Bouda – srub K – S 22 určený pro hlavní zbraň tvrze, ale rovněž na některá místa v podzemí pevnosti. Při porovnání se situací, která je v současnosti v Královéhradeckém kraji, kde jsou investice do pevnostních památek nesrovnatelně vyšší (např. NKP pevnost Dobrošov), má nyní velkou naději i Bouda. Snad nám budou naši příznivci i nadále držet pěsti a podpoří naše snahy…
Vlastník tvrze Bouda – Pardubický kraj – už leta postupuje systematicky a cílevědomě, s přístupem odpovědného hospodáře. Jednotlivé kroky mají logiku a vzájemnou návaznost, za investované finanční prostředky se dosahuje maximálního užitku a cíle. Dělostřelecká tvrz Bouda je unikátní vojenskohistorická a stavební památka, která si takovýto postup plně zaslouží.